Výstava Krajiny změny: cesty k udržitelnému světu

Výstava Krajiny změny: cesty k udržitelnému světu vznikla v rámci Týdne pro klima 2025 s cílem přispět k veřejné debatě o klimatické krizi. Výstava upozorňuje na naléhavou potřebu hlubokých změn, jež budou pro řešení klimatické krize nezbytné, kromě toho chce ale nabídnout i inspiraci pro konkrétní spravedlivá a udržitelná řešení napříč různými segmenty našeho společného života na planetě. Klade důraz na propojenost environmentálních, sociálních a ekonomických témat a zve návštěvníky a návštěvnice k aktivnímu přemýšlení o tom, jak se do systémových změn aktivně zapojit.

Jednotlivé panely zpracovali odbornice a odborníci z akademického a nevládního sektoru. Deset témat tvoří pestrou mozaiku poznatků a zkušeností: od dopadů klimatické krize na ženy a genderově podmíněných nerovností přes urbanismus a energetiku či roli přírody, vody nebo zemědělství v řešeních změny klimatu až po vize spravedlivé transformace společnosti směrem k udržitelnosti. Výstava neslibuje jednoduché návody. Nabízí spíš inspiraci při hledání odpovědí na otázku, jak může udržitelnější a spravedlivější svět vypadat a na co i na koho při hledání nové rovnováhy nezapomínat.

Grafické zpracování výstavy: Lenka Wollmann Jehlíková a Marek Wollmann
Redakce výstavy: Jitka Martínková a Jiří Silný

• Úvodní panel/Krajiny změny: cesty k udržitelnému světu (Jitka Martínková a Jiří Silný)
• Klima očima žen (Michaela Pixová)
• Zemědělství a jídlo (Michaela Pixová)
• Energie bez kompromisů (Milan Smrž, Eurosolar)
• Divočina je základ (Maroš Prčina)
• Doprava a urbanismus (Daniel White a kol., Laboratoř udržitelného urbanismu/AutoMat, z. s.)
• Ekonomika pro život (Jiří Silný)
• Klima jako příběh nespravedlnosti (Jitka Martínková)
• Chránit oceány a vrátit vodu krajině (Jan Freidinger a Dagmar Michalíková)
• AI: Výkon za každou cenu? (Juraj Hvorecký)

Jednotlivé panely popisují problematiku daného sektoru z perspektivy ochrany klimatu a přinášejí příklady dobré praxe a možných řešení primárně z českého prostředí.

• 10 plakátů velikosti A1 na výšku, zasíláme srolované v tubusech
• k zapůjčení zdarma, posíláme zdarma, nebo možnost osobního vyzvednutí v Praze na adrese Fair & Bio obchodu na Florenci (Sokolovská 29, Praha 8)
• máme k zapůjčení dvacet kopií
• půjčení možné od 23. května 2025, datum vrácení výstavy na domluvě
• pro rezervaci výstavy pište prosím na e-mail: jolana.radinova@ekumakad.cz

Kromě textů se jednotlivým tématům věnuje i nová série podcastu Fair&Bio a doprovází ji také série webinářů v režii Ekumenické akademie.

V roce 2015 se 196 zemí světa (včetně Česka) podepsalo pod Pařížskou dohodu a zavázalo se udržet nárůst globální teploty pod hranicí 2 °C, a ideálně co nejblíže 1,5 °C do roku 2100. 150 zemí světa (zodpovědných za 89 % emisí) už přijalo i závazek klimatické neutrality. Přesto ale podle (spíše konzervativních) propočtů míříme zatím spíše ke katastrofickému oteplení o 3 °C. Hranici 1,5 °C překročí svět už v této dekádě.

Potřebujeme výraznou změnu. K zajištění výše uvedených cílů bychom potřebovali každoroční pokles emisí téměř o 10 %. Ve skutečnosti emise stále rostou. Každá další desetina stupně oteplení přitom znamená další ztráty, a to i na životech, a postupně zvyšuje také riziko překročení tzv. bodů zlomu hrozících klimatický rozvrat ještě urychlit. Transformovat energetiku ke snížení emisí nestačí, potřebujeme hlubší změny napříč sektory, a to citlivě vůči lidem. Od zisků za každou cenu a od nadměrné spotřeby zboží s krátkou životností bude třeba posunout důraz spíše ke kvalitě života. Proto je vhodné uvažovat o transformaci v širších socio-ekologických souvislostech. Jak si ji představit? Obrysy možných proměn přiblíží jednotlivé panely.

Jak je na tom Česko? EU přijala cíl snížit do roku 2030 emise alespoň o 55 % oproti roku 1990. V Zelené dohodě pro Evropu jsme si jako Evropa odsouhlasili cíl být do roku 2050 uhlíkově neutrální. Nevládní sektor ale upozorňuje, že férovým přispěním industrializovaných zemí (včetně Česka) k řešení klimatické krize by byly spíše ambicióznější závazky. Emise ČR sice od roku 1990 klesly, z velké části k tomu ale spíše náhodou přispěla dramatická proměna hospodářství po roce 1989. Po roce 2000 se pokles emisí výrazně zpomalil. Studie vyčíslující uhlíkový rozpočet pro Česko uvádějí, že jen v této dekádě bychom měli emise naší země snížit zhruba o dvě třetiny, pokud bychom se chtěli na řešení podílet skutečně férovým dílem.

Autoři: Jitka Martínková a Jiří Silný

Zdroj: infografika Emise skleníkových plynů v ČR podle sektorů od autora Fakta o klimatu, licencováno pod CC BY 4.0

Zdroj: infografika Uhlíkový rozpočet od autora Fakta o klimatu, licencováno pod CC BY 4.0

Řešení klimatické krize nebude jednoduché. Informací, technologií a možností máme ale k dispozici spoustu. Rozsáhlý výčet možností nabídli v roce 2022 například i stovky vědců a vědkyň světa v poslední zprávě Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) na téma mitigace. Zda se nám podaří poskládat společnou mozaiku udržitelného světa ale bude záviset už na každém z nás.

Jak si představit potřebnou proměnu k udržitelnějšímu světu v jednotlivých oblastech našeho fungování na Zemi? To přiblíží následující stránka, která dále rozvíjí stručnější texty obsažené ve výstavě Krajiny změny.

Náhledy jednotlivých panelů si můžete prohlédnout ZDE. Pokud máte zájem o tisková data k výstavě, napiště na: jolana.radinova@ekumakad.cz

Výstava vznikla v rámci Týdne pro klima 2025 pod záštitou Ekumenické akademie. Klade si za cíl přispět k debatě o řešení klimatické krize, poukázat na méně známé souvislosti a přiblížit vybrané příklady možných řešení. Ke zpracování jednotlivých panelů byli přizváni odborníci a odbornice z akademického a nevládního sektoru. Spíše než vyčerpávající návod nabízí mozaiku poznatků a zkušeností, ze kterých můžeme společně skládat udržitelný svět.
Výstava vznikla za finanční podpory Evropské unie v rámci Národního plánu obnovy. Vyjádřené názory a stanoviska jsou pouze názory a stanoviska Ekumenické akademie, z. s. a nemusejí nutně odrážet názory a stanoviska Ministerstva životního prostředí a Evropské unie a tyto za ně nemohu nést zodpovědnost.