Ekonomika pro život

Podcast |

Webinář |

Prostoduché tvrzení, že nikým nerušená neviditelná ruka trhu povede ekonomiku tak, že sice ti úspěšní hodně zbohatnou, ale nakonec z toho budou mít prospěch všichni, a že proto je třeba, aby ekonomika stále rostla, vyžaduje pevnou víru. V praxi to totiž vypadá jinak. Platí, že honba za soukromým ziskem  vytváří nerovnosti a neustálý ekonomický růst vede k ničení podmínek pro život na naší planetě.

Ekonomika, která opravdu usiluje o potřeby a prospěch všech, nemá jednoduché recepty a není jen jedna, takových ekonomik je mnoho. Takové ekonomiky počítají s tím, že různé cesty lze kombinovat a že je třeba v praxi  zkoušet, co funguje nejlépe, a proto také sází na demokratické spolurozhodování. Jako je tomu například v družstvech, kde každý člen má při rozhodování jeden hlas.

Určitý řád se do té mnohosti snaží vnést následující obrázek, kde na vertikální ose je vyznačena míra hierarchie a akumulace moci (největší nahoře a nejmenší dole). Na horizontální ose se pak měří ekosociální angažovanost (nejmenší vlevo, nejvyšší vpravo). Obrázek lze bezplatně sdílet v režimu creative commons, což je hned ukázka solidárního zacházení s autorskými právy. 

Ekonomika dobrého života (wellbeing economy)

Tento koncept v předchozím grafu nenajdeme, protože je to vyjádření společného cíle, ke kterému vedou různé cesty. Wellbeing Economy Alliance, kterou tvoří desítky různých organizací, popisuje cíl „ekonomiky dobrého života“ (wellbeing economy) následovně: „vybudovat svět, kde každý má dostatek k životu v pohodlí, bezpečí a štěstí. Kde všichni lidé ... mohou využívat svou kreativní energii na podporu rozvoje všeho života na planetě. Usilujeme o obnovu bezpečného přírodního prostředí plného života, protože jsme se naučili vracet stejně mnoho, kolik jsme obdrželi. Svět, kde máme hlas při spoluurčování našeho společného osudu a nacházíme ve spojení s lidmi a planetou, která nás živí, sounáležitost, smysl a cíl.“

Vznikají i konkrétní programy podle těchto zásad, existuje „Pakt ekonomiky dobrého života“, na kterém se podílejí i některé vlády.

Sociální solidární ekonomika  

Sociální solidární ekonomika (SSE) je  koncept, který spojuje tradice počátku sociálního podnikání družstev v 19. století, anarchistické zkušenosti solidární komunitní ekonomiky i podněty katolické sociální nauky a teologie osvobození. Společné jsou základní principy demokratické a ekologicky udržitelné ekonomiky zaměřené na uspokojování potřeb, nikoli na generování zisku. Hnutí usiluje o systémovou změnu, ale neprosazuje jedinou správnou cestu k ní. SSE nachází podporu na úrovni států i mezinárodních institucí (OSN, ILO, OECD). Mezinárodní síť pro podporu sociální solidární ekonomiky (RIPESS) má kontinentální pobočky i s desítkami členských organizací. Z České republiky jsou členy RIPESS Europe Ekumenická akademie a Družstvo Fair & Bio.

Družstevní ekonomika

První družstva vznikala na konci první poloviny 19. století jako svépomocné organizace dělníků a rolníků. První bylo spotřební družstvo v anglickém městě Rochdale v roce 1844. Jeho zakladatelé vytvořili zásady dodnes platné jako Mezinárodní družstevní principy: dobrovolné a otevřené členství; demokratická kontrola (jeden člen, jeden hlas); ekonomická spoluúčast členů; autonomie a nezávislost; výchova, školení a informace (péče o sebevzdělávání členů); spolupráce mezi družstvy; spoluodpovědnost za společenský vývoj.

Bohatá tradice českého družstevnictví začíná roku 1847, kdy byl v Praze založen dělníky a drobnými živnostníky Pražský potravní a spořitelní spolek.  Už v roce 1845 vzniklo první slovenské družstvo: Gazdovský spolok, který v Sobotišti založil Samuel Jurkovič.

Dnes je více než miliarda lidí členem nebo členkou nějakého družstva (u nás téměř milion). Na světě existují 3 miliony družstev (u nás asi 5000, ale některá jsou družstvy jen formálně). Většinu družstev sdružuje International Co-operative Alliance, založená v roce 1895.  Sídlí v Ženevě. U nás zastřešuje družstevní hnutí Družstevní asociace České republiky.                                                                                

Spravedlivý obchod – fair trade

Fair trade (spravedlivý, férový obchod, v některých jazycích solidární nebo partnerský obchod) je způsob obchodování, který zajišťuje spravedlivou odměnu producentům (obvykle jsou to členové nějakého družstva) v zemích globálního Jihu dbá na zachovávání pracovních a lidských práv (např. zákaz dětské a otrocké práce) a je šetrný k přírodě. Přispívá k překonávání globálních nerovností, které vznikly v důsledku kolonialismu.

Společná definice hlavních fairtradových organizací: „Fair trade je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a úctě, jehož cílem je větší spravedlnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a chrání práva drobných výrobců a pěstitelů – především v rozvojových zemích. Organizace Fair trade (podporované spotřebiteli) aktivně podporují výrobce i osvětu a prosazují změny v pravidlech a ve způsobech konvenčního mezinárodního obchodu.“       

World Fair Trade Organisation certifikuje fairtradové podniky a Fair Trade International vytváří standardy a certifikuje jednotlivé produkty.

Mezi průkopníky spravedlivého obchodu v Česku patří Ekumenická akademie, která provozuje v Praze obchod https://www.obchodfairbio.cz/.

Fair trade Česko a Slovensko: https://fairtrade.cz/

Fair Trade International: https://www.fairtrade.net/en.html

World Fair Trade Organisation: https://wfto.com/

Cirkulární ekonomika (oběhové hospodářství)

Rostoucí vyčerpání zdrojů a zatěžování životního prostředí odpady vedlo k myšlence oběhového hospodaření (tak ostatně fungovaly tradiční kultury  - byly bezodpadové). Jde o to, aby se  organické materiály, které se mohou vrátit od biosféry (kompostování), oddělily od syntetických a ty se co nejvíce recyklovaly – znovu využily a nezatěžovaly přírodní prostředí. To je zejména, ale nejen, problém plastů. Není možné, aby cirkulární ekonomika zahrnula veškerou produkci, ale jistě je dobré, aby měla co největší rozsah. Koncept cirkulární ekonomiky se zaměřuje i na obnovitelné energie a snaží se o systémový, holistický design, a proto patří k ekonomickým alternativám, i když počítá s možností „ozelenit“ současný systém.

Existují veřejné programy, které cirkulární ekonomiku podporují, EU má akční plán pro cirkulární ekonomiku https://environment.ec.europa.eu/strategy/circular-economy-action-plan_en.

U nás se tématu věnuje Institut cirkulární ekonomiky (https://incien.org/).

Nerůstová ekonomika

I nerůstová ekonomika vychází z jednoduchého poznání, že na konečné planetě není možný nekonečný růst. Rozumí se růst materiální spotřeby, stále rozsáhlejší těžby surovin, spotřeby energií, výroby nadbytku spotřebního zboží a nadbytku potravin – s tím, že se velká část vyhodí. Příčinou všeho toho plýtvání v menší části světa, kruté bídy jinde a stálého prohlubování ekologické a klimatické katastrofy je i podle zastánců nerůstu současný ekonomický systém. Na stránkách Nerůst spravovaných nevládní organizací NaZemi se dočteme, že nerůst: „Je vizí ekonomiky a společnosti, která umožní žít dobrý život všem uvnitř planetárních limitů, tedy společnosti, kde nikdo nemá příliš málo, zatímco jiní mají příliš mnoho. Společnost kvality, ne kvantity. Společnost, která nahradí kvantitativní zaměření a neustálý tlak na vyšší produktivitu a spotřebu a umožní zaměření na kvalitu těch aspektů života, které skutečně zvyšují spokojenost – mezilidské vztahy, volný čas, péče o své zdraví a okolí nebo vyšší míra demokratického zapojení do chodu společnosti.“

Stránky mezinárodního nerůstového hnutí: https://degrowth.info/degrowth

České stránky Nerůst: https://nerust.cz/

Společně sdílené statky (občina, commons)

Společné sdílení přírodních zdrojů jako loviště, pastviny, zdroje vody a vytváření pravidel pro jejich udržitelné využívání bylo po převážnou dobu existence lidského rodu pravidlem. Historicky občinové hospodaření ustoupilo tlaku kapitalistického způsobu hospodaření, privatizaci a industrializaci, ale nikdy úplně nevymizelo.

S tím, jak se stále více ukazuje, že řadě současných problémů lze úspěšně čelit jen kolektivně, se zájem o společnou správu důležitých zdrojů vrací. Americký aktivista a spisovatel David Bollier vysvětluje: „Commons nepředstavují  jen intelektuální konstrukt, ale také souhrn autonomně organizovaných projektů po celém světě, které uspokojují lidské potřeby spravedlivějším, odpovědnějším a ekologičtějším způsobem. Patří mezi ně tak rozmanité snahy, jako jsou družstva pro sdílení osiva v Indii, hnutí „právo na město“ po celé Evropě, které požaduje, aby veřejné prostory sloužily všem, komunity programátorů open source softwaru, kteří vytvářejí sdílený kód, lokality, které používají alternativní měny, aby oživily své ekonomiky, místní potravinové iniciativy jako jsou komunitou podporované zemědělství, Slow Food nebo permakultura. Jako systém zajišťování a správy zdrojů, na nichž jsou lidé závislí, jim commons umožňují vytvářet vlastní pravidla.“

Článek v češtině: https://www.rilsa.cz/clanek/obcina-spolecne-sdilene-statky-commons/

Časopis mezinárodního hnutí https://thecommonsjournal.org/

Závěrem

Stále více lidí si uvědomuje, že je třeba změnit způsoby, jakými získáváme potřeby k životu a jak s nimi hospodaříme. Celkově se těmto snahám někdy říká sociálně-ekologická transformace. Iniciativa Nová dohoda prodebatovala, jak by taková změna mohla vypadat v Česku.

Změny jsou potřebné i v tom, jak rozumíme sobě a svému místu ve světě. Teprve v moderní době se prosadila představa, že sobectví a soutěživost jsou motorem pokroku. Ale chceme-li mít budoucnost, je daleko lepší spolupráce a solidarita.

AUTOR: Jiří Silný