Mýtus:
Hlavním příčinou ničení přírody je přelidněnost.
Fakt:
Většina globálních environmentálních problémů je zapříčiněna kapitalismem – neustálou honbou za růstem a ziskem, který vytváří stále větší tlak na přírodu. Profit to přináší především hrstce nejbohatších, zatímco naprostá většina lidí odnáší následky např. v podobě důsledků klimatické krize.
Proč?
Můžeme se mít dobře bez dobře fungujících ekosystémů? Bez pestré drobotiny půdních organizmů by půda nebyla úrodná. Zdravé lesy a řeky nás chrání před povodněmi a sesuvy půdy. Asi čtvrtinu léků si půjčujeme od rostlin a hub, přičemž mnoho dalších dosud zůstává neobjeveno. Kompletní výčet ekosystémových služeb by se sem ani nevešel. Navzdory tomu dochází k devastaci divoké přírody nebývalou rychlostí. Za posledních 50 let došlo k poklesu biodiverzity o více než dvě třetiny podle Living Planet Index, měřícího globální stav biologické rozmanitosti. Výsledkem je, že ze všech savců na Zemi patří 96 % živé hmoty lidem a lidmi chovaným (tzv. hospodářským) zvířatům. Divočiny rychle ubývá. Příčinami jsou urbanizace, pytláctví, nadměrný lov, znečištění, šíření invazních druhů a hlavně rozšiřování území, kde hospodaří lidé na úkor divoké přírody. Další ránou pro divočinu jsou překotné změny související s globálním oteplováním. Pokud zakročíme ihned, můžeme zabránit dalším změnám, které pokles biodiverzity ještě urychlují: dalšímu nárůstu teplot, acidifikaci oceánů a také sociálním krizím vedoucím k politické destabilizaci a následnému úpadku ochrany přírody.
Infografika:
Savci: Rozložení živé hmoty. Každý čtverec představuje 1 % světové biomasy savců. Měřeno v tunách uhlíku (2015). Zdroj: OurWorldInData.org
Divocí savci: 4 % světové biomasy (2 % suchozemští a 2 % mořští savci)
Lidé: 34 % světové biomasy savců;
Hospodářská zvířata: 62 % světové biomasy savců;
Hovězí dobytek: 35 %; Prasata 12 %; Buvoli 5 %; Ovce 3 %; Kozy 3 %; Koně 2%; Velbloudi 1 %; Osli 1 %
Co s tím?
Co by se stalo, kdyby se lidem povedlo změnit způsob vztahování se přírodě? Zkusme si uvědomit, že všichni jsme součástí navzájem propojené biosféry. To nás může zmocnit a dodat odvahu k aktivnímu přístupu – vyčistit potok, upozornit obec o výskytu invazního druhu rostliny nebo zapojit se do ochranářských spolků. Klíčový je také občanský tlak, žádat změny na systémové úrovni. Přesvědčit politiky, aby environmentální témata byla středobodem jejich programu. Vždyť kam bychom se dostali, kdybychom zůstali jen u třídění odpadků?
Jednou z mnoha ekosystémových služeb je pozitivní vliv na zdraví. Ukazuje se, že pobyt v přírodě má význam v prevenci civilizačních onemocnění. Zdroj: Freepik
Řešení v praxi
Systémové změny
Příkladem systémové změny je Nařízení EU proti odlesňování (EUDR). K odlesňování dochází dnes v největší míře v zemích globálního jihu. A tak by se mohlo zdát, že je to důsledek místních chudých obyvatel zajistit si obživu. Hlavní příčinou ničení tropických lesů je však zvyšování produkce komodit určených na export a děje se to často navzdory potřebám místních obyvatel, kteří jsou nezřídka vyhnáni ze svých domovů. Asi 1/3 odlesňování je spojena s mezinárodním obchodem, a trh EU v tomto obchodě hraje zásadní roli. Kvůli dovozu zboží do EU je v současnosti káceno velké množství zejména tropických lesů. Přitom tropické deštné lesy patří dnes mezi jedny z nejohroženějších ekosystémů na světě. Spolu s přeměnou těchto lesů na zemědělskou půdu přichází svět nejen o ohromující a cennou přírodní rozmanitost, ale i o rozsáhlá úložiště uhlíku. Odlesňování a degradace lesů tak zásadním způsobem přispívá k nárůstů emisí skleníkových plynů.
EUDR se soustředí na komodity, které v největší míře přispívají k deforestaci a degradaci lesů světa. Jedná se konkrétně o sóju, hovězí maso, dřevo, palmový olej, kávu, kakao a kaučuk (a také o výrobky spojené s těmito komoditami). EUDR cílí na celý dodavatelský řetězec a má zajistit, aby šlo dohledat přesné místo, odkud zboží pochází. A pokud vzniklo na úkor nově zničeného lesa, nesmí být obchodováno v EU. Stále však není vyhráno, jsou vyvíjeny tlaky na rozmělnění této pro ochranu přírody klíčové legislativy. Přitom pokud se na její implementaci dá dostatečný důraz, mohlo by Nařízení EU proti odlesňování být precedens a dobrým příkladem pro další státy.
Návrat divokých zvířat pomáhá biodiverzitě i klimatu
Příroda má obrovskou schopnost regenerace. Příkladem obnovy může být navrácení mizejících či dokonce vyhubených druhů zvířat, která mají v ekosystémech nepostradatelnou funkci, od vlků až po pratury. Vlci se vracejí spontánně z lokalit, kde ještě nevyhynuli. Naopak o návrat praturů, divokých koní a zubrů do České přírody se postaraly spolky na ochranu přírody (jako jsou ČSOP Jaro Jaroměř, Česká společnost ornitologická a další).
Není to tak dávno, co stáda divokých koní, praturů, zubrů a dalších herbivorů v Evropě udržovala pestrou mozaiku krajiny, kde bylo nejen dost hlubokých a hustých lesů, ale i částečné bezlesí a také louky. Po vyhubení či vytlačení zmíněných divokých zvířat je lidé nahradili stády ochočeného dobytka. Avšak v posledních desítkách let už z krajiny do značné míry vymizela i tato zvířata. Louky a pastviny jsou přehlížené a bud jsou příliš intenzivně obhospodařovány anebo naopak zcela zarůstají. Biodiverzita se ztrácí takřka přímo před očima. Naštěstí se situace začíná pomalinku obracet. Návrat velkých býložravců, jako jsou například divoké koně nebo pratuři, je jako resuscitace pro upadající biodiverzitu. Tím, jak se tato zvířata v přírodě chovají a co konzumují, dostávají šanci na obnovu celá společenstva vzácných a chráněných druhů rostlin a drobných živočichů.
Význam travinných ekosystémů je však ještě širší, článek Světového institutu pro zdroje upozorňuje na jejich význam pro klima, přírodu i zemědělství. Například se ukazuje, že travinné ekosystémy, tedy právě takové, které jsou domovem velkých spásačů, mají skvělou schopnost vázat CO2 z atmosféry. Možná dokonce ještě lepší, než lesy. Mohl by to být konečně dost pádný důvod, aby si zasloužily pozornost veřejnosti a politiků, a snad i ochranu? Doufám, že ano.
Návrat volně se pasoucích divokých zvířat podporuje biodiverzitu. Pratur a exmoorský kůň na lokalitě Ptačí park Josefovské louky, kterou spravuje ČSO (Česká společnost ornitologická). Autorka: Alice Janečková.
Autor: Maroš Prčina
_thumbnail.png)
