Změna klimatu nedopadá na všechny stejně. Mnohem víc než na muže dopadá na skupiny, které jsou marginalizované na základě genderu, ale i rasy, etnicity, věku, vzdělání nebo socioekonomické třídy či kombinací těchto znevýhodnění. V případě žen pak lze hovořit o tzv. genderové klimatické nespravedlnosti, která souvisí jednak s tím, že ženy trpí následky změny klimatu mnohem více než muži, ale také se s nimi obtížněji vyrovnávají. Na druhou stranu jsou to právě ony, kdo ke změně klimatu přispívají mnohem méně a častěji také tento problém chtějí aktivně řešit. Tyto rozdíly jsou zejména důsledkem nerovností v právech a postavení žen ve společnosti. Podle organizace UN Women ženy celosvětově vydělávají v průměru o 20 % méně než muži, a přitom zajišťují neúměrně velký podíl neplacené péče a domácí práce. V roce 2024 také bylo jen 26,9 % parlamentních křesel na světě obsazeno ženami. Ženy také v mnoha zemích světa čelí právním a sociálním bariérám v přístupu ke vzdělání, práci a zdravotní péči.
Dopady klimatické změny v Zambii jsou brutální. Extrémně dlouhé sucho střídají záplavy, které berou životy a ničí vesnice a úrodu. Febby je padesátiletá matka pěti dětí, která žije v malé vesnici v jižní provincii Zambie. „Abychom mohli dál pěstovat, co potřebujeme, museli jsme se naučit sázet stromy a ošetřovat je jinak než doposud. Vše musí být více odolné vůči suchu.” Zdroj: CARE, Peter Caton
Tyto nerovnosti se promítají i do zranitelnosti žen vůči změně klimatu. Celosvětově ženy představují přibližně 80 % všech klimatických migrantů a jejich riziko úmrtí v důsledku přírodních katastrof je až čtrnáctinásobně vyšší ve srovnání s muži. V rozvojových zemích ženy čelí extrémnímu počasí podstatně více než muži, zejména v souvislosti s tradiční genderovou dělbou práce. Během dlouhých období sucha nebo ničivých povodní a jiných katastrof musí ženy i nadále zvládat péči o rodinu. Zároveň přitom čím dál tím víc riskují své zdraví a životy, když shání pitnou vodu a jiné životně důležité zdroje ve vzdálenějších lokalitách a v náročnějších podmínkách. V mnoha regionech globálního Jihu jsou ženy během této klíčové reproduktivní činnosti vystavovány konfliktům, genderově podmíněnému násilí a válkám o zdroje.
Dalším aspektem genderové klimatické nerovnosti je často mnohem menší ekologická stopa žen oproti mužům, která souvisí například s jejich větší inklinací k udržitelnější spotřebě či s častějším využíváním nízkouhlíkové dopravy nebo též s mnohem větší starostí žen o stav životního prostředí. Ženy také oproti mužům častěji volí politické strany s levicovým a environmentálním programem. Kromě toho se podle statistických údajů ženy projevují jako citlivější k otázkám klimatické spravedlnosti a k nerovnoměrným dopadům klimatické krize, a to jak z pohledu globálních nerovností, tak i z hlediska mezigenerační spravedlnosti či snah o rozvíjení odolnosti svých komunit.
Hanh je 12 let a žije ve vietnamské provincii Lai Chau. „Moje cesta do školy vede přes hory a kopce. Je tam hodně vody a bojím se sesuvu půdy,“ popisuje, jak se klimatické změny mohou stát překážkou tak samozřejmé věci, jako je získání základního vzdělání. Dopadem klimatických změn na ženy se zabývá také projekt “Klimatická změna diskriminuje” humanitární organizace CARE. Zdroj: CARE, Peter Caton
Přestože v průměru mají méně prostředků než muži, právě ženy často hrají klíčovou roli nejen v ochraně životního prostředí, ale také v adaptaci na klimatickou změnu či v environmentálním aktivismu. Příkladem je hnutí Green Belt Movement založené profesorkou Wangari Maathai v Keni, které posiluje tamní ženy ve zlepšování životního prostředí a vlastního živobytí prostřednictvím rozsáhlých projektů na zalesňování. Švédská školačka Greta Thunberg pro změnu proslula svými školními stávkami za ochranu klimatu, z nichž posléze vzniklo celosvětové studentské hnutí Fridays For Future. Právě v řadách tohoto hnutí se podle některých výzkumů objevuje více dívek než chlapců. Dále například tvář světového hnutí za potravinovou suverenitu, indická environmentalistka Vandana Shiva, poukázala nejen na důležitost tradičního ekologického zemědělství v ochraně klimatu, ale také na zásadní roli žen v jeho zachování. Byly to často právě ženy, které uchovávaly druhově pestrá semena v době, kdy mužští farmáři ve velkém podléhali tržnímu tlaku, aby své výnosy zvyšovali s pomocí geneticky modifikovaných semen, technologií a přípravků kupovaných od globálních korporací, nakonec však mnozí z nich spáchali sebevraždu v důsledku extrémního zadlužení. Důležité jsou také různé kolektivní feministické iniciativy, které sdružují ženy a další marginalizované skupiny a snaží se prosazovat široké spektrum alternativ založených na principech péče, solidarity, udržitelnosti a regenerace. Příkladem takové iniciativy je Feministická nová zelená dohoda v USA či ve Velké Británii.
Celá řada organizací, iniciativ a projektů se snaží genderovou klimatickou nerovnost narovnávat větším zohledňováním genderové perspektivy v klimatické akci, posilováním odolnosti žen vůči katastrofám či zvyšováním jejich schopnosti se na změnu klimatu adaptovat nebo hrát významnější roli v prosazování ochrany klimatu a ve vedení adaptačních opatření. Patří k nim zejména organizace OSN, jako je UN Women či environmentální program UNEP.
Všeobecně se také má za to, že zejména v zemích globálního Jihu je potřeba zlepšovat postavení žen ve vztahu k změně klimatu, ale i k jiným oblastem s pomocí zvyšování jejich vzdělanosti a odborných kapacit, a zároveň odbouráváním bariér, které v jejich vzdělávání stojí. Za tímto účelem opět fungují programy a organizace OSN, jako jsou např. UNICEF, UNSESCO či další programy a agendy zaměřené např. na rozvoj, uprchlíky nebo dívky ze znevýhodněného prostředí. Vzdělávání žen v rozvojových zemích se věnují také neziskové organizace, jako je např. Care či Člověk v tísni, a také různé nadace, z nichž k významným patří nadace Malala pojmenovaná po pakistánské lidskoprávní aktivistce Malale Yousafzai.
Vzdělání jako cestu k emancipaci žen dále podporuje také např. Světová banka. Ta ale zároveň prosazuje neoliberální ekonomické politiky, jež stojí v základu genderové nerovnosti a marginalizaci žen na trhu práce, zejména pod taktovkou nadnárodních korporací. Obezřetnosti je potřeba i v případě zdánlivě neziskových rozvojových projektů, které se snaží rozvojové země transformovat pomocí neoliberální restrukturalizace a vytvořit tak v nich větší závislost na globálním trhu.
Obálka publikace Budoucnost je feministická shrnující výzkum genderu a intersekcionality v českém klimatickém hnutí.
Zejména v bohatších zemích pro změnu ženy často bývají vzdělanější než muži. Přesto ale nezastávají adekvátní počet důležitých pozic ve vedení firem a organizací či v politice. Brání jim v tom mj. různé stereotypy či toxické prostředí, kterému v exponovaných pozicích v kontextu patriarchální společnosti obvykle musí čelit. Ženy se proto v mnohých případech podporují navzájem. Spolu s dalšími marginalizovanými skupinami se např. sdružují v rámci širokých sítí, komunit a koalic. K těm patří např. Women Leading on Climate či Women and Climate. V Česku ženy zapojené do ochrany klimatu pomáhá sdružovat pražská kancelář německé nadace Heinrich Böll, která zároveň těmto ženám poskytuje školení, kurzy, psychologickou pomoc či příležitosti pro neformální společná setkání. Tato nadace také podpořila výzkum genderu a intersekcionality v českém klimatickém hnutí.
Autorka: Michaela Pixová
_thumbnail.png)
